Byla založena v 17. století, údajně do té doby majitelé obce – Jezuité z Kladska, což dokazuje skutečnost, že statistické účetní závěrky tohoto období zmiňují, že škola se nachází v církevní části původního osídlení.První zmínky vychází ze staré právní knihy obce Wielisławi , v níž můžeme najít příjmy z roku 1665 o prodeji dřeva pocházející z rekonstruovaných domů pod školou. V roce 1697 je uvedeno jméno prvníhoučitele : Christof Müller.
Nejstarší dochovaný popis školy se datuje ke konci 18. století. V roce 1769 král Fridrich II. dal realizovat povinné vzdělávání v souvislosti se vzděláním šlechty, učitelů, úředníků v Kłodzkém kraji. Forma vzdělávání stejného roku je popsánav církevních spisech včetně povinností, které lidé ve Wielisławi byli povinnidodržovat.Bylo uvedeno, že škola a učitelské místnosti byly situovány ve dvoře kostela.
Škola byla pak umístěna v malé, dřevěné budově a skládala se ze 2 pokojů. Ve větších probíhala výuka abyly tam 3 psací stoly, 6 lavic, tabule na zápis učiva. Dále kopie Bible, 10 knihkatechismu, 18 vlasteneckých knih, pomůcky učitele a kříž namalovaný na papíře. Menší pokoj byl vybaven stolem, stolicí, měděným kotlem, olejovou lampou a hráběmi.
Majitelé usedlosti DwórGórny a obyvatelé StaréWielisławi, NowéWielisławi, Sokołówky a Pokrzywna byli povinni dodávat palivové dříví a poskytovat průběžné opravy.
Vybavení školy bylo více než skromné,takže nemohlo sloužit ani svému účelu. A tak v roce 1836 byla postavena nová, větší budova z cihel a kamene.Nad vchodem je uveden nápis: "1836 postaveno pro naše děti". Rostoucí počet studentů si vyžádal zaměstnat dalšího učitele. 273 děti navštěvovaly školu v roce 1845, 280 studentů ze 3 různých míst v roce 1887, a 142 ze StaréWielisławisamotné v roce 1883.
Nejlepším studentům bylo uděleno stipendium a nejchudší mohli dostat finanční pomoc na nákup školního vybavení, oblečení a obuvi. Majitelka DwóraGórného, Augustina Büttner (20.04.1852), založila příspěvek pro chudé ale perspektivní studenty ze StaréWielisławi. Další, Floriana Tauber (15.12.1864), zavedla příspěvek ve výši 100 tolarů .
Ze zdrojů zprávy vyplývá, že práce učitele ve StaréWielisławi nepatřila mezi nejjednodušší . Z podrobnějšího popisu výuka byla jen malou částí jeho práce. K dalším povinnostem patřilo pravidelné zvonění ve farním kostelejako vzpomínka na Kristovu smrt. Učitel se studenty připravoval veřejná vystupování,kde se hrálo na hudební nástroje, zpívalo, a během bohoslužeb pomáhali v sakristii.
Od roku 1769 bylzakotvena mzda učitele – dostávali skrovný plat z královského Pruského ministerstva školství. Od obyvatel obce dostávali desátek, který se skládal z pšeničné a žitné mouky a hrachu. V Den Svatého Jiří bylo do školy přiděleno 66bochníků chleba a v den svatého Michala 68 bochníků chleba. Z každého ze dvou panství dostávali 15 vajec každé Velikonoce a z královských lesů v blízkosti Pokrzywna pak asi 16 metrů dřeva ročně. Kromě toho mohli učitelé využít přístřešek u kostela (bez pronájmu) a bylodovoleno každoročně nasbírat 1 hromadu chrastí od hřbitova, kde byli pohřbeni oběti cholery.