Vybudovaní mlýna ve Starém Wielislavi na řece Bystrici, mělo by se spojet s umístění vesnici na tzv německým zákoně na přelomu třináctého a čtrnáctého století.
První zachována zmínka o mlýnu je z 1357 r. Dva kladzccy měšťané udělali transakce "Polovina lana pola níže mlýnu ve Wielislavi".
Od začátku, mlýn patřil starostovi (v hrabství Kladskim nazvaný "Volným soudcem". S doklad vydaneho v roce 1419 dozvídáme se, že majetek soudce ve Wielislavi objimal lany nájemné, „a taky statek s žijící tam pekařem, švecem a kovářem“. Dokument z 1429 r. seznamůje tvořící část majetku soudce mlýn a hostinec. Mlýn v Vielislavi, patřící soudci ve Wielislavi byl zmíněn v 1497 byl pak majetkem Hilbranda Kauffunga.
V první polovině patnáctého století mlýn měl dva majitele. Byli to dědični soudce a Ratold tehdejší majitel vestnice. V roce 1435 byl vydán dokument, z něhož vyplývá že "John Heinrich slíbil splatit Hansovi Bertholsdorf částky z 44 halířu pokut a 35 pokutnich halířu“ po dobu jednoho roku až do Svatého Jana v různých splátkách, který přišel "z dědičnich peněz v Wielislavi (Wilhamsdorf) z lanu nájemnéych statku soudcy a ze mlýna". V 1437 roce ba spoluvlastníci se dohodli, že Ratold odstoupí Janovi polovinu mlýnu , a 2 nájemné pokuty v patřící k němu Jaszkowy Horni (Ober Hennigsdorf). Místo toho Jan Heinrich odstoupí Ratoldowi polovinu lana (Hufe) v Vielislavi, ležící po níže mlýna.
Klodzke Urbarze šestnáctého století (z roku 1534 a 1571) zmiňuje mlýn v Vielislavi jako patřící k hradu Kladskemu. Vybavena dvěma dřevěnými koly mlýn patřil v 1/3 k mlynáři. V tomto ohledu, každý rok dostaval cca. 7 małdratów žita a pšenice (4 Korce obiloviny je to daňová míra – 1 małdrat ) Nicméně mněl povinnost výkrm 2 prasata d "svatého Michala do Velikonocí", za kterou získal jako platbau z hradnu 24 kopy (ve středověku v Polsku kopa byla zúčtovací jednotkou na mince, rovnající se např. 60 pražskich groši).
V 1575. Spolu s celou vesnici byl věnovány Kladskim Augustynianom, a v šestnáctém století. byl v rukou nových majitelů vestnice kladskich jezuitu. Ti ho prodali v roce 1769 za 1 300 kop groszy v soukrome ruce.
Vzhledem k tomu, mlynář patřil k nejbohatším a nejvíce prominentních obyvatel vestnice. Jeho výsadou bylo, mimo jiné,právo zadrženi část poplatků za mletí obilí. Bytí majitelem mlýna, bylo spojeno však s určitými povinností. Mlynář měl každoročně zdarma poskytovat 8 mac (chleba) s pšenični mouky učitelovi.
překlad: B. Majkowska